Zásady řízení financí

Finanční analýza je poměrně rozsáhlá teorie, která poskytuje důležité informace především finančním investorům. Stejně tak slouží manažerům a akcionářům velkých průmyslových a obchodních společností a v přiměřeném rozsahu ji používají i banky pro hodnocení finanční stability firem žádajících o úvěry.

Pro potřeby malých a středních podnikatelů je ve svém plném rozsahu příliš komplikovaná a v běžné praxi nepoužitelná. Tyto stránky jsou určeny pro firmy, kde je jeden, nebo několik málo, společníků nebo akcionářů, kteří sami své podnikání řídí, případně se na jeho řízení nějakým způsobem podílí. Je jasné, že majitel firmy, kterou založil a řídí, má jiné požadavky na informace než investor na burze. Každý šéf firmy je z hlediska burzy insider, tedy disponuje všemi podstatnými informacemi zevnitř firmy a svého trhu a má přehled i o své konkurenci.

Uvedeme si tři nejčastější důvody, kvůli kterým podnik může skončit v insolvenčním řízení. Jsou to nákupy investičního majetku, zpomalování obratu oběžných aktiv proti obratu krátkodobých závazků a růst podniku.

Při rozhodování o potřebných investicích není důležité, jestli má podnik peníze na účtech. Peníze a investiční majetek jsou v obou případech součástí aktiv, nákupem investičního majetku pouze nahrazujeme jednu část aktiv jinou. Přitom ale měníme jejich charakteristiku. Místo peněz, tedy nejlikvidnější položky aktiv, získáváme dlouhodobé aktivum. A dlouhodobá aktiva musíme financovat buď vlastním kapitálem, nebo cizími dlouhodobými zdroji.

Porovnáním oběžných prostředků s krátkodobými závazky zjišťujeme pracovní kapitál. Požadavek, aby krátkodobé závazky byly výrazně nižší, než oběžná aktiva vyplývá z toho, že peníze vázané v aktivech s delší dobou obratu jako jsou například zásoby, vážou v podniku peníze delší dobu, než uplyne lhůta pro zaplacení jejich dodavatelům. Bezpečná hodnota je pochopitelně pro každý podnik poněkud odlišná. Pokud se jejím přesnějším stanovením nechceme zabývat, vystačíme si s hodnotou kolem 1.

Třetím, poměrně častým, důvodem pro ztrátu platební schopnosti je růst tržeb firmy. Ve zjednodušeném příkladu uvedu jen vztah mezi pohledávkami z obchodního styku a závazky z obchodního styku. Budeme předpokládat, že závazky vůči dodavatelům představují 60% pohledávek vůči odběratelům. Při tržbách 1 mil. Kč ale potřebujeme mít vlastní kapitál nebo jiné závazky než vůči dodavatelům ve výši 400 tis. Kč. Při nárůstu tržeb na 10 mil. Kč se pak potřeba kapitálu nebo závazků zvyšuje již na 4 mil. Kč. A tak vzniká paradoxní riziko, že podnikatelský projekt zkrachuje právě kvůli tomu, že byl úspěšný.